www.neurologiepropraxi.cz / Neurol. praxi. 2024;25(4):296-302 / NEUROLOGIE PRO PRAXI 301 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Friedreichova ataxie – co jsme se naučili za 160 let mFARS (modified Friedreich’s Ataxia Rating Scale) v rozmezí 20–80. Primárním cílovým ukazatelem byla změna ve skóre mFARS po 48 týdnech terapie oproti vstupní hodnotě u pacientů léčených omaveloxolonem vs. placebem. V kontrastu s pacienty užívajícími placebo, jejichž skóre mFARS se v průběhu sledovaného období zhoršilo (vyšší skóre je asociováno s výraznějším postižením), u pacientů léčených omaveloxolonem došlo po 48 týdnech ke zlepšení neurologických funkcí. Rozdíl v meziskupinovém srovnání změny skóre mFARS ve skupině s omaveloxolonem (snížení o 1,55 ± 0,69) a placebem (zvýšení o 0,85 ± 0,64) se ukázal jako statisticky signifikantní (–2,40 ± 0,96; p = 0,014). V souladu s předchozími studiemi byl omaveloxolon obecně dobře snášen a většina nežádoucích účinků byla mírné až střední závažnosti. Celkový výskyt nežádoucích účinků byl podobný v obou analyzovaných skupinách. Pacienti léčení omaveloxolonem ve srovnání s placebovou větví častěji reportovali bolesti hlavy, nevolnost, únavu, průjem a bolesti břicha, laboratorně u nich byla rovněž zaznamenána elevace alanin- a aspartátaminotransferázy (ALT, AST). Zvýšení hladin jaterních enzymů však bylo u těchto pacientů asymptomatické a pouze dočasné, s dosažením maxima během prvních 12 týdnů terapie s následným klesajícím trendem k výchozím hodnotám při pokračování léčby (Lynch et al., 2021). Aktuálně probíhá open label extenze registrační studie a dostupná data naznačují konzistentní, příznivý účinek omaveloxolonu u pacientů, kteří jej začali užívat dříve v komparaci s těmi, kteří iniciálně užívali placebo a až v prodloužené fázi studie byli převedeni na omaveloxolon (Lynch et al., 2023). Závěr Předpokladem úspěšného dlouhodobého managementu FA a doprovodných komplikací je multidisciplinární tým složen z neurologů, rehabilitačních lékařů, fyzioterapeutů, kardiologů, diabetologů, ortopedů, spondylochirurgů, logopedů, psychologů, psychiatrů aj. Navzdory tomu, že v současnosti nemáme k dispozici prostředky, které by FA dokázaly vyléčit, vždy existuje něco, co lze udělat pro zkvalitnění života pacientů – poskytovat relevantní informace a zdroje, naslouchat, radit, vytrvale odpovídat na mnoho dotazů, které budou mít, a především, mírnit přidružené symptomy. Adekvátní symptomatická léčba má i nadále zásadní význam. Schválení omaveloxolonu regulatorními orgány jako vůbec prvního preparátu v terapii hereditární ataxie je netrpělivě očekávanou a mimořádně pozitivní zprávou zvláště pro pacienty a jejich rodiny, kteří se tváří v tvář potýkají s tímto závažným onemocněním. Byť se nejedná o kauzální léčbu, představuje omaveloxolon významný pokrok v dosavadním terapeutickém přístupu u pacientů s FA a přináší s sebou naději, že přesně cílená léčba zlepší osud nemocných. Hlavními otázkami zůstává jak vyselektování ideální podskupiny pacientů, které lze označit za dobré respondery, a tedy budou z léčby profitovat nejvíce, tak ohraničení časového úseku, během něhož zůstanou příznivé účinky přípravku u populace pacientů s FA signifikantní (Lynch et al., 2024). Hodnocení odpovědi na léčbu u konkrétního pacienta či možnost časné detekce progrese onemocnění se však neobejde bez vývoje citlivých klinických škál a validovaných biomarkerů. Na poli terapie hereditárních ataxií proto panuje velmi křehký optimismus a blízká budoucnost ukáže, jestli se dál posílí, anebo rozplyne. LITERATURA 1. Abeti R, Baccaro A, Esteras N, et al. Novel Nrf2-inducer pre‑ vents mitochondrial defects and oxidative stress in Friedre‑ ich's ataxia models. Front Cell Neurosci. 2018;12:188. 2. Abrahão A, Pedroso JL, Braga-Neto P, et al. Milestones in Friedreich ataxia: more than a century and still learning. Neurogenetics. 2015;16(3):151-160. 3. Aranca TV, Jones TM, Shaw JD, et al. Emerging therapies in Friedreich's ataxia. Neurodegener Dis Manag. 2016;6(1):49-65. 4. Bhidayasiri R, Perlman SL, Pulst SM, et al. Late-onset Fried‑ reich ataxia: phenotypic analysis, magnetic resonance ima‑ ging findings, and review of the literature. Arch Neurol. 2005;62(12):1865-1869. 5. Bidichandani SI, Garcia CA, Patel PI, et al. Very late-onset Friedreich ataxia despite large GAA triplet repeat expansions. Arch Neurol. 2000;57(2):246-251. 6. Boesch S, Indelicato E. Experimental drugs for Friedrich's ataxia: progress and setbacks in clinical trials. Expert Opin Investig Drugs. 2023;32(11):967-969. 7. Brendel B, Ackermann H, Berg D, et al. Friedreich ataxia: dy‑ sarthria profile and clinical data. Cerebellum. 2013;12(4):475484. 8. Campuzano V, Montermini L, Moltò MD, et al. Friedreich's ataxia: autosomal recessive disease caused by an intronic GAA triplet repeat expansion. Science. 1996;271(5254):1423-1427. 9. Cnop M, Mulder H, Igoillo-Esteve M. Diabetes in Friedreich ataxia. J Neurochem. 2013;126(Suppl. 1):94-102. 10. Corben LA, Georgiou-Karistianis N, Fahey MC, et al. To‑ wards an understanding of cognitive function in Friedreich ataxia. Brain Res Bull. 2006;70(3):197-202. 11. De Castro M, García-Planells J, Monrós E, et al. Genotype and phenotype analysis of Friedreich's ataxia compound he‑ terozygous patients. Hum Genet. 2000;106(1):86-92. 12. Delatycki MB, Williamson R, Forrest SM. Friedreich ataxia: an overview. J Med Genet. 2000;37(1):1-8. 13. Diehl B, Lee MS, Reid JR, et al. Atypical, perhaps under-re‑ cognized? An unusual phenotype of Friedreich ataxia. Neurogenetics. 2010;11(2):261-265. 14. Fahey MC, Cremer PD, Aw ST, et al. Vestibular, saccadic and fixation abnormalities in genetically confirmed Friedreich ataxia. Brain. 2008;131(Pt 4):1035-1045. 15. Galea Huq A, Lockhart PJ, et al. Compound heterozygous FXN mutations and clinical outcome Friedreich ataxia. Ann Neurol. 2016;79(3):485-495. 16. Gunther K, Lynch DR. Pharmacotherapeutic strategies for Friedreich ataxia: a review of the available data. Expert Opin Pharmacother. 2024;1-11. 17. Hodge G. Three cases of Friedreich's disease all presenting marked increase of the knee-jerk. Br Med J. 1897;1(1901):14051406. 18. Indelicato E, Bösch S. Emerging therapeutics for the treatment of Friedreich’s ataxia. Expert Opin Orphan Drugs. 2018;6(1):57-67. 19. Koeppen AH. Friedreich's ataxia: pathology, pathogene‑ sis, and molecular genetics. J Neurol Sci. 2011;303(1-2):1-12. 20. Koeppen AH. Nikolaus Friedreich and degenerative atro‑ phy of the dorsal columns of the spinal cord. J Neurochem. 2013;126(Suppl. 1)(0 1):4-10. 21. Ladame P. Friedreich’s disease. Brain. 1890;13(4):467-537. 22. Lee A. Omaveloxolone: first approval. Drugs. 2023;83(8):725-729. 23. Lynch DR, Chin MP, Boesch S, et al. Efficacy of Omaveloxo‑ lone in Friedreich's ataxia: delayed-start analysis of the MOXIe extension. Mov Disord. 2023;38(2):313-320. 24. Lynch DR, Chin MP, Delatycki MB, et al. Safety and effica‑ cy of omaveloxolone in Friedreich ataxia (MOXIe Study). Ann Neurol. 2021;89(2):212-225. 25. Lynch DR, Farmer J, Hauser L, et al. Safety, pharmacody‑ namics, and potential benefit of omaveloxolone in Friedre‑ ich ataxia. Ann Clin Transl Neurol. 2018;6(1):15-26. 26. Lynch DR, Perlman S, Schadt K. Omaveloxolone for the treatment of Friedreich ataxia: clinical trial results and prac‑ tical considerations. Expert Rev Neurother. 2024;24(3):251-258. 27. Montermini L, Andermann E, Labuda M, et al. The Friedre‑ ich ataxia GAA triplet repeat: premutation and normal alleles. Hum Mol Genet. 1997;6(8):1261-1266. 28. Pandolfo M. Friedreich ataxia: the clinical picture. J Neu‑ rol. 2009;256(Suppl. 1):3-8. 29. Pandolfo M, Pastore A. The pathogenesis of Friedreich ataxia and the structure and function of frataxin. J Neurol. 2009;256(Suppl. 1):9-17. 30. Parkinson MH, Boesch S, Nachbauer W, et al. Clinical fe‑ atures of Friedreich's ataxia: classical and atypical phenoty‑ pes. J Neurochem. 2013;126(Suppl. 1):103-117. 31. Paulasová Schwabová J, Danková M. Ataxie. Cesk Slov Neurol N. 2018;81/114(2):131-149. 32. Pilotto F, Chellapandi DM, Puccio H. Omaveloxolone: a groundbreaking milestone as the first FDA-approved drug for Friedreich ataxia. Trends Mol Med. 2024;30(2):117-125. 33. Schirinzi T, Sancesario A, Bertini E, et al. Speech and langu‑ age disorders in Friedreich ataxia: highlights on phenomeno‑
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=