NEUROLOGIE PRO PRAXI / Neurol. Praxi. 2024;25(5):400-404 / www.neurologiepropraxi.cz 402 OD SYMPTOMU K DIAGNÓZE Stereotypie i celým tělem, otevírání úst, vokální projevy, vždy v typickém, opakujícím se vzorci. Stereotypie typu „head nodding“ – rytmické kývání hlavou horizontálním či vertikálním směrem, vyčleňují se jako samostatný podtyp. Sekundární stereotypie dětského věku a adolescence a. Důsledek senzorické deprivace (především zrakové) či sociální izolace (samotka) Rozhodli jsme se vyčlenit tuto skupinu samostatně, protože se nejedná o primární stereotypie, ale zároveň se nejedná ani o stereotypie způsobené konkrétním onemocněním. V průběhu života je člověk neustále ovlivňován různými senzorickými vjemy, především vjemy zrakovými či sluchovými, které jsou zpracovávány v kontextu minulé zkušenosti, aktuálního bio‑psycho‑socio ‑spirituálního stavu i potřeb. Jde o základní procesy našeho ontogenetického vývoje. b. Součást širší symptomatiky u mnoha, především neurovývojových onemocnění, u psychiatrických onemocnění nebo jako součást polékových syndromů (Tab. 3) (Singer et al., 2015) Stereotypie se začátkem v dospělosti O stereotypiích s počátkem v dospělosti není mnoho studií (Shukla et Pandey, 2020). Primární stereotypie se spouštěčem v dospělosti jsou výrazně vzácnější, častější je exacerbace projevů vzniklých v dětství a perzistujících do dospělosti. Vznik stereotypního chování lze také pozorovat např. u vězňů na samotce, u pacientů v karanténě, u osob v rámci sociální deprivace, ve stresovém prostředí, při absenci stimulů. Mohou být však i iniciálním projevem nastupujících neurologických či psychiatrických onemocnění či navozeny léky (Tab. 4, Obr. 1). Nedávno popsaný syndrom, nazvaný „stereotypie dolní končetiny“ (leg stereotypy disorder), je pozorován u lidí, kteří vsedě provádějí repetitivně stereotypní pohyby ve smyslu flexe/extenze, abdukce/addukce v kyčli, zatímco chodidla zůstávají na podlaze, obvykle s frekvencí 1–4 Hz (Jankovic, 2016). Pohyby mohou trvat několik sekund či minut a odezní po postavení nebo při chůzi. Mnoho jedinců s tímto syndromem popisuje intenzivní potřebu hýbat nohama v reakci na vnitřní napětí či úzkost. Častý výskyt v rodinách může naznačovat možný genetický původ. Diferenciální diagnóza Diferenciální diagnostika stereotypií je poměrně široká (Tab. 5), na prvním místě je nutné uvést, že existují složitější pohybové vzorce, které budí dojem stereotypií, nicméně nesplňují jejich diagnostická kritéria (Singer et al., 2015). Manýrismus je popisován jako nezvyklé, bizarní, obřadné chování – pohyby, grimasy, při běžných činnostech (Příhodová et al., 2012). Komplexní motorické tiky jsou sekvence nebo vzorce pohybu, které mohou napodobovat účelné nebo dobře koordinované akce, jako je dotýkání se předmětů, opakované pohrávání si s oblečením nebo brýlemi, skákání, poskakování nebo (někdy i bizarní) gestikulování. Specifickými podtypy jsou echopraxie (nápodoba pohybů druhých osob), kopropraxie (obscénní nebo společensky nevhodná gesta) nebo vzácně zraňování, automutilace (např. sebeudeření, sebepokousání, bouchání do předmětů) (Roth, 2018). Rozdíly mezi stereotypiemi a komplexními motorickými tiky jsou shrnuty v tabulce 6. Kompulze jsou opakované pohybové rituály, jejichž cílem je odstranit nebo snížit napětí a úzkost způsobenou obsedantními myšlenkami (Příhodová et al., 2012). Jako paroxyzmální dyskineze charakterizujeme záchvatovité epizody mimovolných pohybů, např. choreoatetózy nebo dystonie. Paroxyzmální dyskineze mohou být provokovány náhlým pohybem (kinezigenní), bez závislosti na pohybu, provokovány stresem, vyčerpáním nebo delší fyzickou námahou (Příhodová et al., 2012). Punding je nutkavé provádění opakujících se mechanických úkonů, jako je sestavování a rozebírání různých přístrojů či třídění předmětů v domácnosti. Tab. 5. Diferenciální diagnóza stereotypií (Příhodová et al., 2012) Manýrismus Komplexní motorické tiky Kompulze s repetitivními rituály Paroxyzmální dyskineze Masturbace Epileptické záchvaty provázené automatismy Punding Tab. 6. Rozdíl mezi stereotypiemi a komplexními motorickými tiky Stereotypie Komplexní motorické tiky Před 3. rokem věku Typicky mezi 5–8 roky Fixní, neměnící svůj vzorec, trvají déle Četnost tiků může fluktuovat, zhoršovat a zlepšovat se, následně samovolně vymizet Spíše končetiny, trup než obličej, šíje Typicky obličej, šíje, ramena Není nutkání Je nutkání (psychická tenze nebo fokální nepříjemné senzorické vjemy) Málo nápadné vokalizace Typické vokalizace Výrazná distrakce s vymizením pohybu Částečná distrakce Tab. 4. Příčiny vzniku stereotypií v dospělosti (Maltete, 2016) Tardivní dyskineze (indukce léky blokujícími dopaminové receptory) Frontotemporální lobární degenerace Alzheimerova nemoc Cerebrovaskulární onemocnění Záchvatovité onemocnění Schizofrenie Hyperglykemie bez ketoacidózy Postinfekční – protilátky proti bazálním gangliím Anti-NMDA encefalitis „Stereotypie dolní končetiny“
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=