NEUROLOGIE PRO PRAXI / Neurol. praxi. 2024;25(6):486-490 / www.neurologiepropraxi.cz 488 Z POMEZÍ NEUROLOGIE Komunikační strategie pro neurology při rozhovoru s pacienty s roztroušenou sklerózou při zhoršení diagnózy vého rozhovoru asi jen jednu třetinu informací.“ (Bednařík et Andrášiová, 2020). Primárně se doporučuje zaměřit pozornost na emoce pacienta a uklidnit je. Budeli lékař ignorovat rozrušení pacienta, bude snaha o laskavou edukaci marná. Člověk ve stresových emocích evolučně vypíná kritické uvažování a dle osobnostního nastavení tenduje k popírání, vytěsnění aj. psychickým obranným mechanismům. Je žádoucí, aby lékař nejprve uklidnil emoce a teprve pak pokračoval v edukaci. 6. Jak uklidňovat? Lékař by měl být schopen rozpoznat emocionální stav pacienta a adekvátně na něj reagovat verbálně i neverbálně. K vyjádření empatie může lékař kromě slov využít mírná gesta, laskavý tón hlasu, mimiku (De Vries et al., 2019). Empatická reakce lékaře pomáhá pacientovi cítit se lépe a otevřeně mluvit o svých potřebách a obavách (Birks et al., 2019). V zájmu lékaře, pacienta a jejich spolupráce je dát emocím průchod a nepotlačovat je. A to tak, že lékař pacientovy emoce pojmenuje a přijme jejich přítomnost bez jakýchkoliv soudů. Základní komunikační techniky: a/ Zrcadlení Principem je nazvat prožívaný pocit pacienta a přijmout jej bez ohledu na to, co si lékař myslí nebo jak nepříjemný pocit to může být. Ilustrační příklad: Pacientka: „To je strašné, tak já přijdu na kontrolu, všechno vypadalo dobře, říkali jste, že je to dobré a po pár měsících takové zhoršení?! Jak to, něco jste přehlídli?!“, vyčítá a lituje se, „já se tak snažila vše dodržovat… a teď tohle?! Nezvládnu to.“ Lékař pocity pojmenuje: „Vidím, že jste rozčilená a zároveň z toho všeho i smutná a zklamaná, takový zvrat jsme opravdu nemohli předpovídat. Ale je moc dobře, že jste na kontrolu přišla a jsem moc rád/a, že se teď o tom spolu bavíme. Můžeme nyní napnout síly k další léčbě…“ Pacientka se zklidňuje, navázali oční kontakt, lékař pokračuje v edukaci. Zrcadlení funguje, jelikož legitimizuje pacientovo prožívání. Pacient má na pocity právo, jsou normální a nemusí se za ně stydět. Zároveň je v zrcadlení velmi důležitý apel na přítomnost. Slovo „teď“ je nezbytnou součástí zklidnění, protože odvádí pozornost od beznaděje k tomu, co ovlivnit můžete. b/ Parafráze, rekapitulace řečeného Výhodná technika, když se pacient rozhovoří o svém prožívání a lékař potřebuje dialog regulovat, někdy zdvořile zastavit. Parafrázování a zrcadlení se mohou prolínat. Ilustrační příklad: Pacient: „Já myslel, že už to bude dobré. Změnil jsem stravu… a více odpočívám a teď taková rána. Co si počnu? Nechci nikoho zatěžovat. Co když se mi ta chůze už nespraví, jak budu pracovat?“ Lékař rekapituluje: „Slyším, že jste na sobě hodně zapracoval a opravdu se snažíte. To je přeci moc dobře, že se o sebe tak staráte.“ Pacient s lékařem naváže oční kontakt a zklidňuje se, lékař dále zrcadlí. „Máte teď mnoho obav, chápu to. Uděláme všechno pro to, aby se situace stabilizovala. Navrhuji …“ Lékař dále edukuje. Pacienty také uklidňuje, bere-li lékař v potaz jejich specifické potřeby v komunikaci a přizpůsobí jim svůj projev řeči (tempo, hlasitost). Vídáme sníženou schopnost koncentrace, únavu nebo problémy s řečí. Bývá užitečné použít: jednoduchých a konkrétních instrukcí, které pacient dostane vytištěné, opakování klíčových informací nebo poskytování přestávek pro odpočinek během rozhovoru (Hallett et al., 2013). Zvládne-li lékař zklidnění emocí pacienta, přistupuje k plánování terapie. 7. Informování o léčebném postupu Lékař jako autorita má velkou moc slova, zvláště v krizové situaci. Slova povzbudí nebo navodí depresivně-úzkostné ladění. Pro pacientovo budoucí nastavení (compliance) je důležité, aby lékařovo sdělení vyznívalo realisticky a zároveň vedlo k naději. a/ Srozumitelnost Je prospěšné vyhnout se lékařskému žargonu a vědeckým termínům. Pacient má mít možnost plně porozumět informacím o zdravotním stavu a léčebných možnostech, a to včetně případných rizik a komplikací (Berger, 2009). b/ Poskytnutí podpory a informací Po sdělení zhoršení diagnózy je důležité poskytnout pacientovi emoční podporu a informace o dalších krocích. Lékař by měl být připraven odpovědět na otázky a předat relevantní zdroje informací, včetně kontaktu na speciálně vyškoleného psychoterapeuta RS centra majícího zkušenosti s péčí o osoby s RS. Z výzkumů i praxe vyplývá, že sdělení špatné zprávy je dlouhodobý proces, který často vyžaduje psychoterapeutickou intervenci ke zpracování náročných emocí (Anestis et al., 2022). V psychoterapii pacient do-prožívá emoce z rozhovoru, zpracovává dopad lékařových slov, klade dotazy a získává doplňující informace. Psycholog/psychoterapeut podporuje pacienta k adherenci a compliance a posiluje vztah lékař-pacient (viz kontakty v Závěru). c/ Plánování budoucí péče Lékař by měl s pacientem otevřeně diskutovat o možnostech léčby a strategiích pro zvládání příznaků. Je podstatné vytvořit individuální plán péče jako záchytný bod spolupráce odpovídající potřebám pacienta. Aktivní spolupráce mezi lékařem a pacientem při rozhodování o léčebných možnostech je stěžejní (Foss et al., 2017). d/ Poskytnutí naděje I při sdělování zhoršení diagnózy je užitečné zachovat naději a optimismus. Lékař by měl zdůraznit možnosti léčby (co nyní dělat lze), podporovat pacienta v jeho úsilí o zlepšení stavu, připomínat mu jeho sílu a odolnost (Shrestha et al., 2019). e/ Kontinuální komunikace Komunikace s pacientem s RS je dlouhodobého charakteru. Častým požadavkem pacientů je možnost konzultovat zdravotní stav s jedním vybraným lékařem. Lékař by měl pravidelně monitorovat stav pacienta, reagovat na jeho preference a přizpůsobovat léčbu podle aktuálních potřeb (Hallett et al., 2015). 8. Další aspekty komplexní péče Kvalitní komplexní péče je podmíněna i ochotou lékařů spolupracovat mezioborově, vzdělávat se a pracovat na psychohygieně.
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=