www.neurologiepropraxi.cz / Neurol. praxi. 2024;25(6):486-490 / NEUROLOGIE PRO PRAXI 489 Z POMEZÍ NEUROLOGIE Komunikační strategie pro neurology při rozhovoru s pacienty s roztroušenou sklerózou při zhoršení diagnózy a/ Multidisciplinarita Komplexní péče o pacienty s RS vyžaduje součinnost více profesí. Neurologové RS center by měli aktivně spolupracovat se specialisty, jako jsou fyzioterapeuti, psychologové/psychoterapeuti nebo sociální pracovníci, aby pro pacienty zajistili co nejlepší výsledky (Buchanan et al., 2019). V RS centrech (tj. v centrech vysoce specializované péče o RS pacienty) lze od r. 2019 navázat spolupráci s kolegy zmiňovaných profesí (viz kontakty v Závěru). Efektivní sdílení informací v týmu přispívá k lepší koordinaci péče a poskytnutí kvalitní podpory pacientům s RS (Ehrsson et al., 2016). b/ Zvyšování odbornosti Většina neurologů není dostatečně školena v oznamování špatných zpráv a cítí potřebu vzdělávání (Anestis et al., 2023). Například britská studie ukázala, že 75 % neurologů se neřídí žádnými protokoly pro sdělování diagnózy a 78 % projevilo zájem o další školení (Anestis et al., 2021). Podobně australská studie zjistila, že 70 % neurologů vnímá sdělování diagnózy jako velmi obtížné a 65 % uvedlo, že pociťují střední až vysoký stres a úzkost (Samar et al., 2016). Zlepšení komunikačních dovedností prostřednictvím školení může vést k efektivnější péči, lepšímu vztahu s pacientem a snížení emocionální zátěže lékařů (Kurtz et al., 2005). c/ Psychohygiena lékaře a týmu Komunikace s pacienty s RS bývá emočně náročná a vyžaduje, aby neurologové efektivně zvládali svůj emoční stres a nedospěli k citovému odpoutání, případně syndromu vyhoření (VandeKieft, 2001). Důležitá je sebereflexe a podpora kolegů snižující pocit izolace a zvyšující pracovní spokojenost (Back et al., 2009). Interdisciplinární přístup a zapojení psychologů do supervizních setkání poskytuje odbornou podporu a možnost sdílet a reflektovat zkušenosti, což bývá klíčové pro zvládání obtížných situací. Závěr Článek shrnuje známé principy efektivní komunikace mezi lékařem a pacientem, jak jsou popsány v odborné literatuře. Zdůrazňuje dále nutnost širšího zapojení multidisciplinárního přístupu v komplexní péči o pacienty s RS a potřebu rozvíjet měkké dovednosti, jež podporují srdečnější vztah lékař-pacient. Apel na kvalitní vztah je obzvláště důležitý u chronických onemocnění, kde je dlouhodobý kontakt zásadní a přínosný pro pacientovu celkovou pohodu a compliance. Dlouhodobý kontakt může být pro lékaře zároveň občas emočně náročný, a proto je důležitá průběžná psychohygiena. Komunikace s pacienty s RS vyžaduje: komplexní přístup zohledňující individuální potřeby pacienta a dodržování několika základních principů vytvářejících respektující prostředí. Mezi tyto principy patří aktivní naslouchání, empatie, respekt, jasné a srozumitelné sdělení, otevřenost a podpora (Eisenberg et al., 2017). Sdělování špatných zpráv je jednou z nejobtížnějších povinností lékaře a formální vzdělání neposkytuje dostatečný výcvik v této oblasti, což může vést k narušené důvěře mezi lékařem a pacientem, i k syndromu vyhoření. Cílené školení v komunikačních dovednostech zlepšuje spokojenost pacientů a pohodlí lékaře při sdělování špatných zpráv (Anestis et al., 2021). Komunikační strategie sdělování zhoršení zdravotního stavu zahrnují: přípravu dokumentace a prostředí pro rozhovor; zjištění, kolik toho pacient ví nebo tuší; poskytování informací srozumitelně s ohledem na emoce pacienta; schopnost reagovat na pocity pacienta, akceptovat je, uklidňovat; poskytnutí relevantních informací včetně kontaktů na spolupracující odborníky a uzavření kontraktu budoucí spolupráce (Weber et al., 1999). Otevřenost lékařů k vlastní psychohygieně a využívání multidisciplinárního týmu, včetně služeb psychoterapeutů a supervizí, přispívá k efektivní péči o pacienty s RS a dobrým vztahům na pracovišti. Užitečné kontakty pro zlepšení dostupnosti následné péče při sdělování zhoršení diagnózy: speciální adresář kontaktů, na vyškolené odborníky (včetně psychoterapeutů) v problematice RS při RS centrech, nabízí Spolek MS Rehab: https://msrehab.cz/mapa-kontaktu.htm, ověřené informace (nejen) pro pacienty k onemocnění RS: www.aktivnizivot. cz, www.nfimpuls.cz, www.rskompas.cz, www.mladisklerotici.cz, www.roska.eu, obecné adresáře psychoterapeutů: www. psychoterapeuti.cz, https://czap.cz/adresar. LITERATURA 1. Anestis E, Eccles FJR, Fletcher I, et al. Healthcare professionals' involvement in breaking bad news to newly diagnosed patients with motor neurodegenerative conditions: a qualitative study. Disability and Rehabilitation. 2022;44(25):78777890. doi: 10.1080/09638288.2021.2002436. 2. Anestis E, Eccles FJR, Fletcher I, et al. Neurologists' current practice and perspectives on communicating the diagnosis of a motor neurodegenerative condition: a UK survey. BMC Neurology. 2021;21(1):34. doi:10.1186/s12883-021-02062-6. 3. Anestis E, Eccles FJR, Fletcher I, et al. Neurologists' lived experiences of communicating the diagnosis of a motor neurodegenerative condition: an interpretative phenomenological analysis. BMC Neurology. 2023;23(1):178. doi: 10.1186/s12883-023-03233-3. 4. Back AL, Bauer-Wu SM, Rushton CH, et al. Compassionate silence in the patient-clinician encounter: A contemplative approach. Journal of Palliative Medicine. 2009;12(12):1113-1117. doi: 10.1089/jpm.2009.0175. 5. Bednařík A, Andrášiová M. Komunikace s nemocným. Grada. 2020. ISBN 978-80-271-2288-2. 6. Berger B. Communication skills for pharmacists: building relationships, improving patient care. American Pharmacists Association. 2009; 121 s. ISBN 978-1582121321. 7. Birks Y, McKendree J, Watt I, et al. Emotional intelligence and perceived stress in healthcare students: A multi-institutional, multi-professional survey. BMC Medical Education. 2019;19(1):255. 8. Buchanan RJ, Ju H, Bachman SS. Disability and the future of rehabilitation and development research. Disability and Health Journal. 2019;12(2):177-183. 9. De Vries M, Witlox M A, Van Der Geest V, et al. Non-verbal communication in physician–patient interaction: evidence from a simulation study. Patient Education and Counseling. 2019;102(5):934-940. 10. Decety J. Empathy in Medicine: What It Is, and How Much We Really Need It. Americal Journal of Medicine. 2020;133(5):561-566. doi: 10.1016/j.amjmed.2019.12.012. 11. Ehrsson M, Langius-Eklöf A, Sundberg K, et al. Nursing management of patients with multiple sclerosis: communication, information and education. Journal of Clinical Nursing. 2016;25(3-4):320-329. doi:10.1111/jocn.13054. 12. Eisenberg S, Shen H, Bai G. Clinician–patient communication practices in a US public hospital setting: Distinct patterns and the role of health literacy. Patient Education and Counseling. 2017;100(9):1702-1710. 13. Foss C, Hofos D, Romoren TI. Elderly persons' experiences of participation in hospital discharge process. Patient Experience Journal. 2017;4(1):13-24. 14. Hallett V, Ronaldson S, Whittaker W. The acceptability to patients of PhysioDirect telephone assessment and advice services; a qualitative interview study. BMC Health Services Research. 2013;13(1):174. ISSN 0572-3612. 15. Janssen M, Heerkens Y, Kuijer W, et al. Effects of Mindfulness-Based Stress Reduction on employees' mental health: A systematic review. San Francisco, CA: Public Library of Science. 2018;13(1):e0191332. doi: 10.1371/journal.pone.0191332. 16. Kurtz S M, Silverman J, Draper J. Teaching and Learning Communication Skills in Medicine. Health Expect. 2005;8(4):363-365. doi: 10.1111/j.1369-7625.2005.00351.x. 17. Robinson J D. Nonverbal communication and physician-patient interaction: Review and new directions. In V. Manusov & M. L. Patterson (Eds.), The Sage handbook of nonverbal communication. Sage Publications. 2006;437-459. doi:10.4135/9781412976152.n23.
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=