www.neurologiepropraxi.cz / Neurol. praxi. 2025;26(1):61-66 / NEUROLOGIE PRO PRAXI 65 Z POMEZÍ NEUROLOGIE Studium střevního mikrobiomu v kontextu neurologických poruch vislosti na izoformě této molekuly. Autoři této práce ukazují, že střevní mikrobiota reguluje jak ukládání amyloidních plaků, tak i neurodegeneraci zprostředkovanou tau (nezávisle na amyloidóze) (Seo et al., 2023). Infekční hypotéza, podle které je patogen hlavní příčinou AD, byla nedávno znovu přezkoumána, protože přibývá důkazů o tom, že agregáty amyloidu‑β vykazují antimikrobiální aktivitu proti řadě mikroorganismů. Další hypotézou je, že periferní amyloidní protein by mohl podporovat jeho akumulaci v mozku v důsledku jeho transportu do CNS prostřednictvím bloudivého nervu nebo krve. Některé bakterie produkují extracelulární amyloidní vlákna zvaná curli, která jsou funkčně a strukturně podobná amyloidům, která by mohla přispívat k patogenezi AD (Friedland et al., 2017). V současné době je přijímána teorie, že střevní mikrobiota ovlivňuje neurozánět, a tím i progresi AD. Reaktivní astroglióza a mikroglióza jsou prominentními patologickými rysy v mozku jedinců s AD. Gliové buňky primárně zajišťují podporu a ochranu neuronů, odstraňují odumřelé buňky a cizorodé látky a udržují tak homeostázu v mozku. S onemocněním spojená abnormální aktivita gliových buněk narušuje homeostatickou rovnováhu v mozku a urychluje progresi AD. To znamená, že abnormálně aktivované gliové buňky mohou šířit toxicitu amyloidu‑β, přispívat k jeho akumulaci nebo uvolňovat prozánětlivé cytokiny a reaktivní formy kyslíku, které jsou škodlivé pro neurony a další buňky a usnadňují tau patologii. Zánětlivé reakce vedou k poškození neuronů a progresi onemocnění (viz review Brandebura et al., 2023). Roztroušená skleróza Roztroušená skleróza (RS) je zánětlivé demyelinizační onemocnění centrálního nervového systému (CNS), při kterém autoreaktivní imunitní buňky napadají myelinové pochvy neuronů, dochází k demyelinizaci axonů v CNS, a tím k narušení vedení nervového vzruchu. Příčina vzniku autoimunitní reakce proti myelinu není doposud jasně popsaná a je zřejmé, že se na ní podílí větší množství faktorů – kromě genetické složky se patrně na patogenezi onemocnění podílí i další environmentální faktory. Souvislost mezi mikrobiomem a RS se vzhledem k jejímu autoimunitnímu původu diskutuje již delší dobu. Složení střevního mikrobiomu je u pacientů s RS spojováno především s vyšším zastoupením bakterií rodu Clostridium, druhů Akkermansia muciniphila a Methanobrevibacter smithii a naopak sníženým množstvím rodu Prevotella oproti zdravým jedincům (Tab). Tyto mikroorganismy jsou opět dávány do souvislosti s reaktivitou imunitního systému – v případě RS především s přehnanou Th17 a Th1 buněčnou odpovědí a potlačenou regulační složkou T-buněčné imunity (Bronzini et al., 2023). Kromě toho byly u pacientů s RS detekovány protilátky proti bakteriálním peptidům druhu Acinetobacter sp. a Pseudomonas aeruginosa, které sdílejí homologii s myelinovým bazickým proteinem a myelinovým oligodendrocytárním glykoproteinem (Hughes et al., 2003). Tyto protilátky jsou tedy schopné s těmito lidskými proteiny zkříženě interagovat. Nicméně výzkum úlohy protilátek v RS je zatím pouze v počátcích. Experimentální autoimunitní encefalomyelitida (EAE), jakožto myší model patogeneze roztroušené sklerózy (RS), byla zmíněna již dříve. Na tomto modelu bylo ukázáno, že léčba lidským komenzálem Prevotella histocola je stejně účinná jako léčba RS interferonem beta a glatiramer acetátem (Shahi et al., 2019). Dostupné důkazy naznačují, že působení na střevní mikrobiotu by mohlo přispět ke zmírnění a omezení příznaků a negativních účinků RS. To lze přímou manipulací mikrobioty v podobě suplementace probiotiky, jejichž příznivé účinky dokládají již některé klinické studie (Schepici et al., 2019). Nepřímá manipulace se zaměřuje na úpravu střevní mikrobioty pacientů s RS prostřednictvím stravovacích návyků, a to podporou bakterií produkujících butyrát (například podáváním prebiotik). A konečně se jako slibný přístup jeví transplantace mikrobioty od zdravých dárců. Závěr Lidský mikrobiom ovlivňuje velká řada faktorů, jako je věk, pohlaví, strava, etnicita či geografická poloha. Dalším neopomenutelným faktorem v analýze mikrobiomu je způsob zpracování vzorků, statistické analýzy a interpretace dat. Díky všem těmto vlivům je stále poměrně významná různorodost ve výsledcích jednotlivých studií zabývajících se vztahem mezi mikrobiomem a neurologickými onemocněními. V současné době je prokázáno, že mikroorganismy ovlivňují fungování mozku svého hostitele, a tím i jeho chování. Zároveň přibývá poznatků o tom, jakými mechanismy se toto děje. Mnoho studií také zkoumá možnosti manipulace mikrobiomu ve snaze zvrátit projevy onemocnění. Zatím sice především na úrovni experimentů s animálními modely, nicméně přibývá i klinických studií zabývajících se touto tematikou. LITERATURA 1. Agus A, Clement K, Sokol H. Gut microbiota‑derived metabolites as central regulators in metabolic disorders. Gut. 2021;70(6):1174-1182. 2. Borghammer P, Van Den Berge N. Brain‑First versus Gut ‑First Parkinson’s Disease: A Hypothesis. J Parkinsons, DiS. 2019;9(s2):S281-S295. 3. Brandebura AN, Paumier A, Onur TS, et al. Astrocyte contribution to dysfunction, risk and progression in neurodegenerative disorders. Nat Rev Neurosci. 2023;24(1):23-39. 4. Braniste V, Al‑Asmakh M, Kowal C, et al. The gut microbiota influences blood‑brain barrier permeability in mice. Sci Transl Med. 2014;6(263):263ra158. 5. Bronzini M, Maglione A, Rosso R, et al. Feeding the gut microbiome: impact on multiple sclerosis. Front Immunol. 2023;14:1176016. 6. Cattaneo A, Cattane N, Galluzzi S, et al. Association of brain amyloidosis with pro‑inflammatory gut bacterial taxa and peripheral inflammation markers in cognitively impaired elderly. Neurobiol Aging. 2017;49:60-68. 7. Cryan JF, O‚Riordan KJ, Cowan CSM, et al. The Microbiota ‑Gut‑Brain Axis. Physiol Rev. 2019;99(4):1877-2013. 8. Friedland RP, Chapman MR. The role of microbial amyloid in neurodegeneration. PLoS Pathog. 2017;13(12):e1006654. 9. Hilton D, Stephens M, Kirk L, et al. Accumulation of alpha ‑synuclein in the bowel of patients in the pre‑clinical phase of Parkinson’s disease. Acta Neuropathol. 2014;127(2):235-241. 10. Huang B, Chau SWH, Liu Y, et al. Gut microbiome dysbiosis across early Parkinson’s disease, REM sleep behavior disorder and their first‑degree relatives. Nat Commun. 2023;14(1):2501. 11. Hughes LE, Smith PA, Bonell S, et al. Cross‑reactivity between related sequences found in Acinetobacter sp., Pseudomonas aeruginosa, myelin basic protein and myelin oligodendrocyte glycoprotein in multiple sclerosis. J Neuroimmunol. 2003;144(1-2):105-115. 12. Hung CC, Chang C, Huang CW, et al. Gut microbiota in patients with Alzheimer’s disease spectrum: a systematic review and meta‑analysis. Aging (Albany NY). 2022;14(1):477-496. 13. Jemimah S, Chabib CMM, Hadjileontiadis L, et al. Gut microbiome dysbiosis in Alzheimer’s disease and mild cognitive impairment: A systematic review and meta‑analysis. PLoS One. 2023;18(5):e0285346. 14. Kang DW, Adams JB, Coleman DM, et al. Long‑term benefit of Microbiota Transfer Therapy on autism symptoms and gut microbiota. Sci Rep. 2019;9(1):5821. 15. Kinashi Y, Hase K. Partners in Leaky Gut Syndrome: In-
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=