www.neurologiepropraxi.cz 350 FIREMNÍ INFORMACE Hypomagnezemie jako nejčastější nediagnostikovaná iontová nerovnováha v klinické praxi a jak ji řešit NEUROLOGIE PRO PRAXI / Neurol. praxi. 2025;26(4):350-354 / Hypomagnezemie jako nejčastější nediagnostikovaná iontová nerovnováha v klinické praxi a jak ji řešit MUDr. Jiří Havel, MSc. Healthcare Consulting Hořčík je druhým nejčastějším intracelulárním a čtvrtým nejčastějším extracelulárním kationtem v lidském těle a plní řadu důležitých funkcí (Pham et al., 2014). Také je klíčovým kofaktorem pro syntézu DNA a proteinů, oxidativní fosforylaci, neuromuskulární excitabilitu a buněčnou propustnost, enzymatickou aktivitu a regulaci sekrece parathormonu (PTH). Zastoupení hořčíku v organismu je odhadováno na 0,043 %, což představuje 535– 730 mmol (22–30 g) (Wilhelm, 2007). Přibližně 99 % celkového tělesného hořčíku je intracelulární a je uloženo převážně v kostech (85 %), svalech a měkkých tkáních, přičemž pouze 1 % je v extracelulárním prostoru. Nízká koncentrace hořčíku v séru obecně ukazuje na celkovou depleci hořčíku v těle, ale je třeba uvést, že koncentrace hořčíku v séru může být normální za přítomnosti celkové deplece hořčíku v těle (Ayuk et Gittoes, 2011), což v klinické praxi stěžuje diagnostiku nedostatku hořčíku v organismu. Klinická symptomatologie hoř číkové deplece je velmi široká od těžko specifikovatelných minimálních obtí ží až po ž ivot ohrož ující srdeční arytmie (Zadák, Tichá et Hyšpler, 2018). Hypomagnezemie je tak v klinické praxi nejčastější nediagnostikovanou iontovou nerovnováhou (Johnson, 2001). Hypomagnezemie Za hypomagnezemii (deficit hořčíku) označujeme stav, kdy je sérová koncentrace Mg2+ v těle ≤ 0,75 mmol/l (18 mg/l). Koncentrace Mg2+ ≤ 0,75 mmol/l lze považovat za preklinickou hypomagnezemii (https:// www.nzip.cz/clanek/1148-horcik), neboť fyziologické referenční rozmezí pro Mg2+ v séru je 0,76–1,15 mmol/l. Prevalence hypomagnezemie v běžné populaci se uvádí 2,5 % až 15 %. U hospitalizovaných pacientů se pohybuje v rozmezí od 12 % do 20 % (Gragossian et al., 2023). Některé zdroje uvádějí prevalenci hypomagnezemie v běžné západní populaci dokonce až 33 % (Zadák, Tichá et Hyšpler, 2018). Prevalence hypomagnezemie je ještě vyšší u kriticky nemocných, v těchto případech je odhadovaná prevalence až 65 % (Gragossian et al., 2023). Hlavními klinickými příznaky hypomagnezemie jsou svalové křeče, závažné srdeční komorové arytmie, hypokalemie rezistentní na přívod draslíku, psychické deprese, neurologické příznaky (zejména parestezie), zvracení, zmatenost až kóma (https://www.solen.cz/ pdfs/lek/2018/89/05.pdf). Doporučená denní dávka hořčíku Stanovení doporučené denní dávky příjmu hořčíku pro dospělého člověka není v literatuře sjednocené, různé odborné zdroje uvádějí odlišná množství doporučené denní dávky (DDD). Podle české legislativy (Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 450/2004 Sb., o označování výživové hodnoty potravin) (https://mze.gov.cz/public/portal/mze/legislativa/vap58266-1324) je DDD stanovena v hodnotě 375 mg. Vzhledem k tomu, že potřeba hořčíku závisí na pohlaví a věku, rozlišuje např. NIH (National Institute of Health) hodnotu DDD hořčíku podle věku a pohlaví, pro ženy starší 30 let je to 320 mg, pro muže starší 30 let 420 mg (https://ods.od.nih.gov/factsheets/ Magnesium-HealthProfessional/). Panel EFSA pro dietetické produkty, výživu a alergie (NDA) zase obdobně stanovil DDD pro příjem hořčíku u zdravé populace odlišně pro muže na 350 mg a pro ženy na 300 mg (https://www.efsa.europa.eu/en/press/ news/150728). K uvedeným údajům je nutno zdůraznit ještě jeden důležitý fakt, a to že denní potřeba hořčíku se dále zvyšuje, zejména při fyzické zátěži, zvýšeném stresu a u žen v těhotenství. Vstřebávání hořčíku Míra vstřebávání hořčíku ze střeva závisí na typu chemické sloučeniny, ve které je obsaž en a také na dalších faktorech. Mezi ty patří zejména složení současně konzumované stravy, kdy střevní resorpci významně snižuje například vyšší konzumace lipidů a sacharidů, ale také fosfá ty, zinek s vá pní kem a nedostatek některých vitaminů (thiamin, riboflavin, pyridoxin) (Johnson, 2001; Suter, 2002). NIH uvádí, že přibližně 30 % až 40 % perorálně přijatého hořčíku je absorbováno do organismu (https://ods.od.nih.gov/factsheets/ Magnesium-HealthProfessional/). Homeostáza hořčíku je udržována střevem, kostmi a ledvinami. Hořčík, stejně jako vápník, se vstřebává ve střevě a ukládá se do kostí. Přebytek hořčíku je vylučován ledvinami a stolicí (Obr. 1). Hořčík se vstřebává převážně v tenkém střevě, i když část je vychytávána také tlustým střevem (Jahnen-Dechent et Ketteler, 2012). Absorpce hoř číku z gastrointestiná lního traktu má primárně pasivní charakter paracelulá rního mechanismu pomocí koncentračního spádu (https://www.solen.cz/pdfs/ lek/2018/89/05.pdf). Z celkového spotřebovaného hořčíku v potravě se pouze asi 24–76 % vstřebá ve stře
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=