Polyneuropatie jsou onemocnění celého systému periferních nervů, tzn. jejich motorických, senzitivních, senzorických a vegetativních vláken, i když jejich postižení nemusí být ve všech složkách, modalitách a lokalizacích stejné. Protože hlavním úkolem periferních nervů je přenos impulzů centrifugálně k efektoru nebo centripetálně do CNS, projevuje se jejich postižení zpomalením nebo blokem tohoto přenosu.

Periferní nervy sestávají z vláken myelinizovaných a nemyelinizovaných s velmi variabilními biofyzikálními vlastnostmi. Průměr myelinizovaných vláken je v rozsahu od 3 do 22 -m a impulz je jimi přenášen rychlostí 1-100 m/s. Nemyelinizovaná vlákna jsou 0,3-1,3 -m silná a vedou rychlostí 0,5-2 m/s. Jednotlivá vlákna se liší také metabolickými vlastnostmi, excitabilitou, dále odolností proti ischemii, exogenním a endogenním toxinům i regeneračními schopnostmi. Pro dobrou funkci vláken periferních nervů jsou důležité i mateřský neuron a okolní struktury, především Schwannovy buňky.

Podle toho, která struktura periferního neuronu je převážně postižena, popisujeme postižení jako neuronopatie (nepatří do neuropatií v užším slova smyslu, protože porucha je v neuronu a periferní axon je postižen až sekundárně), axonopatie a myelinopatie.

V patogeneze polyneuropatií hraje roli velký počet faktorů, které se uplatňují v rozličné míře u různých onemocnění. Z těchto faktorů lze obecně zmínit příčiny genetické, ať už vrozené dispozice nebo metabolické poruchy, dále vlivy vnější - nutriční, toxické, imunitní, mechanické.

Polyneuropatie můžeme rozdělit na hereditární a získané. Získané polyneuropatie mohou být různé etiologie. Obvykle se dělí na zánětlivé, toxické, sekundární při jiných systémových onemocněních nebo neoplazmatech. Jde o tak velkou skupinu onemocnění, že nelze celou problematiku probrat v jednom čísle tohoto časopisu. Nejčastější formou polyneuropatie je polyneuropatie diabetická. Je na místě si připomenout statistické údaje o počtu diabetiků v České republice. V roce 1999 jich bylo registrováno 624 086 a jejich počet každým rokem vzrůstá přibližně o 20 000. Diabetická polyneuropatie může být i prvním příznakem dosud nepoznaného diabetu. Často je i velkým terapeutickým problémem. O zánětlivých polyneuropatiích bylo v posledních letech zjištěno větší množství informací. Velmi důležitá je včasná a adekvátní léčba. Považujeme proto za důležité informovat lékařskou veřejnost právě o těchto dvou skupinách onemocnění periferních nervů. V některém z příštích čísel bude vhodné zpracovat další skupiny onemocnění periferní nervové soustavy.