Neurol. praxi 2016; 17(Suppl.4): 70-73
Text pojednává o vztahu mezi adherencí (zjednodušeně ochotou pacienta spolupracovat v léčbě) a sebevědomím v léčbě pacientů s roztroušenou sklerózou. Význam kvalitně zpracované a uvědomované sebehodnoty jako předpokladu kvalitní spolupráce s pacientem se ukazuje v terapeutické praxi dnes a denně. Platí, že zdravý vztah k sobě samému, dobře a funkčně zvědomělý hodnotový systém a seberefl exe, vedou k rychlejšímu vyrovnání se s nemocí a také v pozdních fázích spojených s atakami a progresí choroby usnadňuje akceptaci tohoto vývoje. V psychoterapeutické péči pacienti řeší ve vztahu k sebevědomí zásadní témata, která se opakují a v různých variacích se vykreslují do individuálních příběhů. Příkladem témat jsou vztahy partnerské, rodičovské nebo postoj k vlastnímu tělu a osobě. V tom, jak budou tato témata zpracována, hrají sebevědomí a jeho kontinuální podpora klíčovou roli.
The article deals with the relationship between adherence (put simply, the patient’s willingness to cooperatein treatment) and self-confi dence in treating patients with multiple sclerosis. The importanceof well realized self-esteem as a prerequisite for good-quality cooperation with the patient becomesobvious in the therapeutic practice every day. It is valid that a healthy relationship to self, a functionalvalue system, and self-consciousness all lead to a more rapid coming to terms with the disease and,in the late stages associated with attacks and progression of the disease, facilitate acceptance of thisprocess. In psychotherapeutic care, patients address essential self-confi dence related issues that repeatthemselves and, in diff erent variations, are depicted as individual stories. Examples of the issues includerelationships to partners and parents or the attitude to one’s own body and oneself. Self-confi denceand its continuous support play a crucial role in how these issues will be addressed.
Zveřejněno: 1. listopad 2018 Zobrazit citaci