V ČR představuje poranění hlavy spolu s páteří více než 27 % všech úrazů dětí (10). V prevenci dětských úrazů hraje velký význam dlouhodobá osvěta, u nás zatím mediálně nedostatečně prováděná (2). Všeobecně mozková poranění dělíme na primární a sekundární. Primární představují bezprostřední a nevratné poškození mozkové hmoty. Sekundární poranění mozku se vytváří postupně přes složité dosud neúplně známé kaskády do různých patomorfologických stavů (4, 6, 7, 13, 17, 19), hypoxie a hypotenze jsou přitom určující příčinou (7, 12). V praxi to znamená poskytnout kvalitní přednemocniční péči a zdokumentovat klinický stav pomocí GCS (Glasgow Coma Scale). Jiné dělení poranění mozku je na fokální a difuzní. Mezi fokální patří ložisková kontuze, traumatické intracerebrální hematomy a penetrující poranění včetně střelných. Difuzní zahrnují otřes mozku, difuzní kontuze, difuzní axonální poranění, hypoxické a ischemické poškození, mozkový otok a poranění mozku u syndromu týraného dítěte (12). Traumatické nitrolebeční krvácení má v dětském věku (do 18 let) mnoho odlišností i v jednotlivých dětských věkových skupinách (10). Epidurální hematomy nejsou u malých dětí častou komplikací (ve 2-3% všech poranění hlavy), u mladistvých je třeba myslet i na jejich opožděný vznik. Do pozdních komplikací patří vzácná tzv. -rostoucí zlomenina- lebeční. Častěji se vyskytují posttraumatické hydrocefaly, méně pak pozdní epilepsie a poruchy v chování (5, 10, 13).

Open full article

References