Depresivní porucha po cévní mozkové příhodě

Neurol. praxi. 2019;20(5):377-382

Depresivní porucha po cévní mozkové příhodě

MUDr. Tomáš Novák, Ph.D.: Národní ústav duševního zdraví, Klecany; 3. lékařská fakulta UK, Praha

U třetiny pacientů po cévní mozkové příhodě (CMP) se rozvine klinicky významná deprese (PSD). Vyšší riziko je u pacientů s depresivní poruchou v anamnéze, rozsáhlejší CMP a výraznějším narušením motorických a kognitivních funkcí. S ohledem na spojení mezi PSD a vyšší mortalitou, horším výsledným fungováním a úrovní motorického a kognitivního postižení, je včasné rozpoznání PSD a její léčba zásadní krok v péči o pacienty po CMP. Dosavadní studie naznačují jak účinnost antidepresiv (AD) v léčbě PSD, tak efekt na celkové fungování včetně zlepšení motorického deficitu, podobně se AD jeví jako potenciálně použitelná preventivní intervence. První volbou zůstávají AD skupiny SSRI, je však nutno počítat s iniciálními nežádoucími účinky a možnými lékovými interakcemi a reflektovat možné zvýšené riziko krvácivých příhod. Jiná antidepresiva jsou buď spojena s vyššími riziky (tricyklická AD) nebo nejsou dostatečně prověřena (novější AD). Vzhledem k dobrému bezpečnostnímu profilu, účinnosti u starších osob a efektu na kognitivní funkce se zajímavou alternativou k SSRI jeví vortioxetin. Psychosociální intervence, minimálně zaměřené na edukaci o PSD, podpoře pečovatelů a zvyšování adherence k léčbě jsou nedílnou součástí intervencí a v kombinaci s AD zvyšují šanci na uspokojivý výsledek. Stimulační metody jsou aktuálně rezervované pro závažné případy PSD nebo jako alternativa AD, nicméně důkazy o účinnosti (a u ECT bezpečnosti) jsou limitované.

Klíčová slova: cévní mozková příhoda, depresivní porucha, antidepresiva

Poststroke depression

One third of stroke survivors develop a clinically significant depression (poststroke depression, PSD). A higher risk is in patients with a history of depressive disorder, a more severe stroke and a more pronounced impairment of motor or cognitive functions. Given the link between PSD and higher mortality, worse outcomes, and a more pronounced motor and cognitive impairment, early recognition of PSD and its treatment is a crucial step in a care after stroke. Previous studies suggest the efficacy of antidepressants (ADs) in both the treatment of PSD and the effect on daily functioning including alleviation of motor impairment, and a possible usefulness of ADs for prophylaxis of PSD. SSRIs remain the first choice in PSD, but initial side effects, drug interactions, and the possible increased risk of bleeding events should be considered. Other ADs are either associated with higher risks (tricyclic ADs) or have not sufficiently proven their effect (newer AD) in PSD. Among them, vortioxetine seems to be an interesting alternative to SSRIs due to its good safety profile, efficacy in the elderly, and an effect on cognitive function. Psychosocial interventions providing at least an education about PSD, a support for caregivers, and strategies to improve adherence to treatment should be an integral part of collaborative care intervetions to improve treatment outcome. Stimulation methods are currently reserved for severe PSD cases or as an alternative to ADs, but evidence of efficacy (and of a safety concern in ECT) is limited.