Neurol. praxi. 2026;27(4):256
Milí čitatelia, hlavnou témou tohto čísla je myoklonus – porucha hybnosti, s ktorou sa v klinickej praxi stretávame síce menej často ako s tremorom či dystóniou, no jej diagnostika patrí medzi najnáročnejšie. Krátke a rýchle zášklby svalov, ktoré myoklonus definujú, môžu vznikať prakticky na ktorejkoľvek úrovni nervového systému. Práve táto anatomická a etiologická rôznorodosť robí z myoklonu ochorenie, pri ktorom je úzka spolupráca klinickej neurológie, neurofyziológie a v indikovaných prípadoch aj neurochirurgie nevyhnutnosťou...
Neurol. praxi. 2026;27(4):263-267 | DOI: 10.36290/neu.2026.039
Myoklonus, ktorý patrí do skupiny hyperkinetických extrapyramídových porúch, sa prejavuje krátkymi a rýchlymi zášklbmi svalov, vyvolanými ich aktívnou kontrakciou alebo náhlym výpadkom svalovej aktivity. Myoklonus je spôsobený množstvom rozličných príčin, ktoré môžu mať rôzny anatomický korelát. Podrobná anamnéza, klinické vyšetrenie, neurozobrazovacie metódy a znalosť neurofyziologického testovania však dokážu často zúžiť diagnostický perimeter na konkrétne ochorenie a výrazne tak urýchliť diagnostický proces. Pri diagnostike je potrebné vždy najprv myslieť na vylúčenie potenciálne reverzibilných príčin.
Neurol. praxi. 2026;27(4):268-272 | DOI: 10.36290/neu.2026.047
Myoklonus predstavuje heterogénnu skupinu hyperkinetických porúch charakterizovaných náhlymi krátkymi svalovými zášklbmi. Presná klasifikácia podľa generátora (kortikálny, subkortikálny, spinálny, periférny, funkčný) je kľúčová pre diagnostiku aj liečbu, avšak klinické rozlíšenie býva často náročné. Diagnostika je ešte komplikovanejšia, ak sa myoklonus vyskytuje spolu s inou hyperkinézou, napríklad pri cervikálnej dystónii, typických alebo atypických parkinsonských syndrómoch a podobne. Elektrofyziologické metódy, najmä polymyografia (polyEMG), elektroencefalografia (EEG), somatosenzorické evokované potenciály (SSEP) a jerk-locked back-averaging (JLBA),...
Neurol. praxi. 2026;27(4):273-277 | DOI: 10.36290/neu.2026.051
Základem úspěšné terapie myoklonu je diagnostika vyvolávající příčiny, zejména vyloučení léky indukovaných forem a metabolických poruch. Pilíře symptomatické terapie tvoří levetiracetam, valproát a klonazepam, často v kombinaci, zatímco u farmakorezistentních případů, zejména u myoklonické dystonie, představuje významnou terapeutickou alternativu hluboká mozková stimulace (DBS), cílící nejčastěji na globus pallidus internus. U fokálních forem je vhodnou terapií aplikace botulotoxinu.
Neurol. praxi. 2026;27(4):278-283 | DOI: 10.36290/neu.2026.048
Funkční záškuby (myoklonus) patří mezi méně časté subtypy funkčních poruch hybnosti a projevují se rychlými, většinou paroxyzmálními mimovolními pohyby. Mohou být spontánní, klidové, provokované činností nebo vyvolané zevními podněty; predilekčně postihují trup, končetiny a šíji. Diagnóza je založena především na pozitivních známkách inkonzistence záškubů, například variability vzorce aktivovaných svalů, trvání a provokačních faktorů, a na neurofyziologickém průkazu kortikálních korelátů předcházejících záškubům v EEG-EMG vyšetření se zpětným zprůměrněním. V léčbě je klíčové sdělení pozitivní diagnózy, edukace a individualizovaná multidisciplinární...
Neurol. praxi. 2026;27(4):284-290 | DOI: 10.36290/neu.2026.055
Syndrom Dravetové (DS) a syndrom Lennoxův-Gastautův (LGS) patří mezi nejzávažnější vývojové epileptické encefalopatie s časným nástupem, celoživotním průběhem a vysokou mírou farmakorezistence. Oba syndromy jsou spojeny s výraznou kognitivní, behaviorální a funkční zátěží a se zvýšeným rizikem závažných komplikací. V posledních letech došlo k rozšíření syndromově specifických terapeutických možností. V indikaci obou syndromů se jedná o fenfluramin a kanabidiol, které dle klinických studií vykazují až výjimečné výsledky. Cílem práce je představit základní charakteristiky obou syndromů a krátce zmínit naši klinickou zkušenost s terapií fenfluraminem.
Neurol. praxi. 2026;27(4):291-294 | DOI: 10.36290/neu.2026.049
Mírná kognitivní porucha (MCI) představuje heterogenní klinický syndrom, který se v současnosti dostává do centra pozornosti díky nástupu nové biologické léčby Alzheimerovy nemoci. Přestože tyto terapie otevírají nové možnosti kauzální intervence, jejich využití v reálné praxi zůstává omezeno na poměrně úzkou skupinu pacientů, pro které je tato léčba vhodná. Článek shrnuje současné možnosti managementu MCI v běžné klinické praxi a zaměřuje se především na racionální přístupy k časné intervenci u pacientů, kteří nejsou kandidáty biologické léčby.
Neurol. praxi. 2026;27(4):295-302 | DOI: 10.36290/neu.2026.050
Komplex tuberózní sklerózy (TSC) je autosomálně dominantní multisystémové onemocnění způsobené mutací genů TSC1 a TSC2. Charakteristikou tohoto onemocnění je tvorba hamartomatózních lézí v různých orgánech, zejména v centrálním nervovém systému, kůži, ledvinách, srdci a plicích. Neurologické projevy mohou představovat hlavní determinant morbidity i dlouhodobé prognózy pacientů. Nejčastějším neurologickým projevem je epilepsie, která se vyskytuje až u 80-90 % pacientů a často je farmakorezistentní s rizikem status epilepticus a SUDEP (náhlé a neočekávané úmrtí u pacienta s epilepsií, z ang. sudden unexpected death in epilepsy). Významnou součástí klinického...
Neurol. praxi. 2026;27(4):303-307 | DOI: 10.36290/neu.2026.030
Bolest patří mezi významné a velmi zatěžující příznaky revmatických onemocnění. Při nedostatečné léčbě přináší výrazné zhoršení kvality života pacientů a omezení jejich funkční kapacity. Dostatečná analgetická léčba by měla být součástí komplexního přístupu k léčbě nemocných s touto diagnózou. Základem léčby bolesti je farmakoterapie. Při jejím nedostatečném efektu lze využít i miniinvazivních technik, které mohou při správné indikaci přinést rychlou a kvalitní úlevu od bolesti.
Neurol. praxi. 2026;27(4):308-311 | DOI: 10.36290/neu.2025.043
V první části článku prezentujeme případ pacienta s anamnézou běžné variabilní imunodeficience (CVID), který byl vyšetřen na neurologickém oddělení Teplice pro rapidně se zhoršující poruchu chůze. Při klinickém vyšetření byla odhalena výrazná ataxie dolních končetin, trupu a frustní ataxie pravé horní končetiny. Na vyšetření pomocí MR byla popsána krční myelitida. Při dalším rozsáhlém paraklinickém vyšetření byl nalezen adenokarcinom žaludku, který vyvolal myelitický paraneoplastický syndrom. Pacient se zlepšil po gastrektomii a užívání prednisonu. Ve druhé části článku jsou stručně uvedeny teoretické základy o CVID jako o stavu spojeném s hypogamaglobulinemií...
Neurol. praxi. 2026;27(4):313-318 | DOI: 10.36290/neu.2025.075
Mitochondriálne ochorenia sú spôsobené dysfunkciou mitochondriálnej DNA alebo jej regulačných mechanizmov. Mutácie v géne POLG, kódujúcom mitochondriálnu DNA polymerázu gama, sú najčastejšou genetickou príčinou týchto porúch a vedú k širokému spektru fenotypov. Jedným z najzávažnejších prejavov je Alpersov-Huttenlocherov syndróm (AHS), charakterizovaný refraktérnou epilepsiou, progresívnou encefalopatiou a hepatálnou insuficienciou. V predkladanom článku prezentujeme kazuistiku 6-ročnej pacientky s geneticky potvrdenou homozygotnou mutáciou v géne POLG, u ktorej došlo k náhlemu rozvoju fokálneho záchvatu s rýchlou progresiou neurologických...
Neurol. praxi. 2026;27(4):321-326
Arnold Pick se narodil v roce 1851 do rodiny obchodníka ve Velkém Meziříčí v moravské části Českomoravské vysočiny. Po maturitě na jihlavském gymnáziu studoval lékařskou fakultu ve Vídni, kde byli jeho učiteli Meynert, von Brücke, Rokitanský, Škoda, Billroth, von Hebra a další slavní lékaři vídeňské školy. Po promoci krátce působil na Westphalově klinice v Berlíně a dva roky pracoval jako ústavní lékař ústavu choromyslných ve Wehnenu. V roce 1877 přechází na německou psychiatrickou kliniku do Prahy, která byla umístěna v budovách v Kateřinské ulici. V roce 1880 mu bylo nabídnuto místo v nově otevřeném ústavu pro choromyslné v Dobřanech u Plzně. Pick...
Neurol. praxi. 2026;27(4):336-338
Zápis z jednání panelové diskuze odborníků specializovaných RS center, květen 2026, Praha
Neurol. praxi. 2026;27(4):319-320 | DOI: 10.36290/neu.2026.027
Neurol. praxi. 2026;27(4):328-334
Na základě prezentovaných sdělení zpracovala MUDr. Zuzana Zafarová. Ublituximab (Briumvi®), monoklonální protilátka anti-CD20 třetí generace, je od ledna 2026 hrazený u pacientů s relabující-remitentní roztroušenou sklerózou (RRRS) s EDSS ≤ 5,5, kteří mají: a) známky nepříznivé prognózy onemocnění, tj. ≥ 1 středně těžký/těžký relaps při léčbě ≥ 1 lékem 1. linie, b) aktivní formu choroby, tj. 1 dokumentovaný a léčený relaps v předchozím roce nebo 2 dokumentované a léčené relapsy v předchozích 2 letech, a zároveň významný nález na MR (přítomnost T1 Gd+ léze anebo infratentoriální léze anebo spinální léze). Doložené účinnosti a...